ČSSD
Masarykova demokratická akademie
Mladí sociální demokraté
Sociálně demokratické ženy
iTREND
CÍL akciová společnost v Praze
Sdružení nájemníků ČR (SON)
Krajský výkonný výbor Ústeckého kraje
Projev Pavla Koukala ze dne 6. března u příležitosti uctění památky TGM v Teplicích
V úvodu dnešní krátké promluvy u pomníku T. G. Masaryka bych rád zopakoval to, co jsem zde již jednou citoval. První Masarykův citát adresuji těm, kteří nám pravidelně dávají najevo, že je jim historie v podstatě na obtíž. Věnuji jim následující velmi moudrý Masarykův citát: „Historie není jen naší logickou laboratoří, je také dějištěm našich citů a snah. Historie nám poskytuje skutečné životní poučení; přivykneme si krotit svou fantazii a přání, naučíme se počítat s tím, co je historicky dáno, nebudeme utopisty, nýbrž praktiky, kteří se snaží postihnout, co se stane, aby tak mohli vědět, co je nemožné...“ Dokážu pochopit, že modrá strana, která žádnou historii nemá, necítí ani potřebu naslouchat nejmoudřejšímu muži v naší novodobé historii. Z naší pohodlnosti, ale i pod nenápadným tlakem některých současných historiků, kteří se zhlédli v monarchismu a zpochybňují nejen rozbití Rakouska, ale i potlačení zrůdného protičeského experimentu Provincie Deutschböhmen, se v tomto městě v loňském roce patřičně neoslavilo ani tak významné výročí, jako je 90 let Masarykovy demokratické republiky. Samozřejmě v tom hrála roli i skutečnost, že v čele říjnového převratu na severu Čech stáli především sociální demokraté a čeští socialisté.
Dnes hledáme východisko ze světové finanční a hospodářské krize a jak už tak všechno souvisí se vším, také Masaryk se ještě během svého života tváří v tvář setkával s podobnými postoji. Pravicové a klerikální síly, ovlivňující tehdy českou politiku, zcela absurdně vyčítaly Masarykovi, že vlastně tehdejší krizi způsobil on, tím, že rozbil Rakousko. Jako by ani nevnímali, že tato krize postihla celou Ameriku a Evropu. Masaryk si uvědomoval, že prudký nárůst nezaměstnanosti a nouze povede ke zkázonosným důsledkům – ještě jako stařec vystoupil s řadou výzev k nápravě: „Až dosud je bídy daleko víc než pomoci“, zdůrazňoval „Veřejná sociální péče stačí se svými prostředky stěží na čtvrtinu dětí, hladových, neošacených, bezmocných a mravně ohrožených. Jakými bychom byli občany, kdyby měl za nás myslet a dělat všecko jen stát? Demokracie je přece také iniciativa. To, co činíme ze své dobré vůle, má větší cenu než to, co nám nařizuje zákon nebo daňový předpis.“
Bída, která se ani vzdáleně nedá srovnat s dnešními důsledky krize, vyhnala nezaměstnané do ulic. Vinou nezodpovědné politiky KSČ docházelo je střetům, které v několika případech skončily střelbou. Komunisté, kteří vytýčili jen propagandistické heslo „Za proletářské východisko z krize“, ji rovněž připsali k tíži prezidentovi, který byl světově uznávaným humanistou. V 50. letech své slogany „vylepšili“ o zcela absurdní a nehorázné tvrzení, že právě Masaryk dal střílet do dělníků. Existují při tom důkazy o tom, jak Masaryk reagoval na krvavý incident u duchcovského viaduktu. Přestože se ve všech těchto případech jednalo o pokusy zmocnit se v tlačenici zbraní příslušníků státní moci, byl pevně přesvědčen o tom, že střílení se mohlo zabránit. Ministru vnitra dr. Juraji Slávikovi vyslovil své ostré rozhořčení a po listopadové střelbě v Košútech jej rovnou odvolal.
Hospodářská krize byla provázena nástupem fašismu nejen v Německu, ale i v severočeském pohraničí. Masaryk se od samého počátku soustřeďoval na varování před tímto fenoménem, který souběžně s německými událostmi nakonec znamenal i konec demokratického Československa. Dnešní hrozby jsou sice mnohem více zastřené, avšak o nic méně aktuální. Je tomu mj. i proto, že se Dělnická strana poťouchle hlásí k počátkům dělnického hnutí – ovšemže ještě před vznikem Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické na počátku 70. let 19. století.
Nemusím snad ani zdůrazňovat, že živnou půdou pro extrémisty není jen hospodářská krize, ale také všechna politická špína a nemravní politikové, kteří se uchylují ke korupci a dalším praktikám, jež se dnes u nás rozmáhají jako nebezpečná epidemie. Takovéto lidi T. G. Masaryk nenáviděl ze všeho nejvíce. Na závěr však posloužím Masarykovým citátem, který je na dnešní situaci permanentního předvolebního boje a záměrného vyvolávání nenávisti vůči sociální demokracii jako dělaný:
„Shledávám chování jak vlády, tak ostatních stran k sociální demokracii pochybeným proto, že je to chování negativní. Žádám právě zde práci positivní, to znamená pro mne: Proč se staráte ustavičně, vláda, ale i jiné strany, o sociální demokracii? Zahrocujete všecko proti sociální demokracii a nepřijdete pak k žádné sociálně reformní práci.“
(Teplice 6. 3. 2009 – P. Koukal)
